Mytologie Řecká, Slovanská, Keltská, Germánská, Egyptská i Severská

Řecká, Slovanská, Germánská, Keltská i Severská mytologie | Horoskopyzdarma.cz

Báje a mýty, tedy mytologii, a to jak severskou, řeckou, slovanskou, germánskou či egyptskou mytologii v současnosti vnímáme jako důmyslně skládaný souhrn vzájemně se proplétajících se pohádkových příběhů o hrdinech a bozích. Starověké severské, řecké, germánské či slovanské civilizace, v rámci jejichž kultury mýty a tedy mytologie vznikala těmto mýtům a bájím, tak je dnes chápeme my, přikládaly podstatně rozsáhlejší význam. Vyprávění o skutcích bohů, o vzniku světa a lidské bytosti, o prířodních katastrofách a společenských událostech, které si nedokázali racionálně zdůvodnit.


 

Keltská a antická mytologie v oblasti tajemna a mýtů - mytologie Keltů a Římanů

Vyjma historické hodnoty mýty a mytologie obecně vytvářela modely pro chování v urcitých sociálních situacích a můžeme říct, že mytologie ve své vlastní podstatě hrála nezastupitelnou úlohu i v náboženském životě. V průběhu zkoumání antické mytologie má lidstvo k dispozici relativně značný objem zejména písemných pramenů - výjimkou však zůstávají mýty starých Keltů - tedy keltské mytologie. Záznamy o keltské kultuře sledujeme mezi často pouze zprostředkovanými svědectvími, mnohdy z druhé nebo i z třetí ruky. Gaius Iulius Caesar 13. července 100 př. n. l. – 15. března 44 př. n. l. píše, že "Druidové si nepřáli, aby se jejich učení vynášelo na veřejnost, nebo aby žáci zanedbávali pěstování paměti tím, že budou spoléhat pouze na své zápisy“.

 

Antická i keltská mytologie, tedy mytologie starých Římanů a Keltů z hlediska moderní mytologie 

Antičtí autoři hodnotili keltskou mytologii ze svého úhlu pohledu formovaného jim poskytnutým vzděláním a vštípenými náboženskými představami. Rovněž nelze opomenout přezíravý postoj antické společnosti k barbarským kmenům obecně. Řečtí a Římští historikové tedy neměli zájem na poznání a popisu povahy mytologie Keltů; hledali jen znaky, které by byly u keltských božstev obdobné jako u jejich, a tyto pak srovnávali. Naproti tomu antických záznamů o mytologii a náboženství je dostatek – informace lze čerpat „z Homérových eposů "Illias a Odysea", homérovských básní, Hésiodova díla "O původu bohů" a rovněž z řeckých dramat – tragédií Aischylových, Sofoklových a Euripidových.

 

Mytologie a rozdíl v pojetí mýtů a mytologie s ohledem na kulturní rozdíly 

Na odlišnostech v pojetí mytologie se podílel způsob života dané kultury, vyznávané hodnoty, geografické podmínky, stratifikace společnosti a povaha společenského zřízení. Substrátem obou mytologických systémů je zřejmě mytologie vytvořená indoevropskými národy, z nichž se posléze vyprofilovala jednotlivá etnika. Řecká mytologie, kterou následně nekriticky převzali Římané, je výsledkem syntéz a kombinací, které lze velmi těžce proporcionálně definovat. Obdobně vznikají keltské mýty a keltská mytologie – prapůvodní představy Indoevropanů jsou ovlivňovány představami vyznávanými těmi společenstvími, která si Keltové podmanili. I přesto se však dá konstatovat, že mytologie antická je uzavřenejší než mytologie keltská, která se naopak jeví jako tolerantnejší a více ovlivnitelná.

 

Vznik a profilování mýtů a mytologie v různých kulturách - mytologie a mýtické představy

Po konečném vytvoření antického systému bájí a mýtů, tedy antické mytologie, již k výraznějším zlomům nedochází. Naproti tomu keltské představy se do určité míry transformují neustále, např. v období romanizace. Flexibilita keltské mytologie se projevuje také tím, že vlastnosti přiřknuté jednotlivým bohům a mytologickým bytostem se měnily podle situace, v níž se každý jednotlivý kmen momentálně nacházel. Antická mytologie je pak také více stejnorodá, sledujeme méně možností rozvíjet se a variovat. 

 

Vývoj keltské mytologie, tedy mytologie starých Keltů

Mýty Keltů, tedy Keltská mytologie se vyvíjí více směry. Je to dáno tím, že zatímco Keltové vyznávali život v kmenových společenstvích, které spolu vzájemně príliš nekomunikovala, oproti tomu společnost antická, a v tom i v závislosti antická mytologie, byla podstatně provázanejší. Například při válečném stavu řecké městské státy uzavíraly vzájemné dohody, aby zvýšily své šance na vítězství. Keltové stáli v případě válečných konfliktů stranou od všech bojů, které se jich přímo nedotýkaly, což je hlavním důvodem, proč byl Gaius Iulius Caesar schopen Kelty /Galy/ postupně porazit. Tyto výboje římských vojsk, kterým velel v letech 58 - 52 př.n.l. G. I. Caesar shrnul v sedmisvazkovém díle " Commetarii de Bello Gallico " - Zápisky o válce galské. Sám císař Iulius Caesar Kelty popisuje : " Gallia est omnis divisa in partes tres, quarum unam incolunt Belgae, aliam Aquitani, tertiam qui ipsorum lingua Celtae, nostra Galli appellantur. Hi omnes lingua, institutis, legibus inter se differunt. Gallos ab Aquitanis Garumna flumen" - Caesar shrnuje, že Keltské ( galské ) kmeny nejsou jednotny a samotná Gallie se skládá ze tří částí. U keltských kmenů se neprojevovaly tendence vytvořit jednotný, samostatný a silný stát. Keltové se rozcházeli do dalekých končin a každý kmen pak původní keltskou kulturu rozvíjel individuálně - to je jeden z důvodů, proč je například antická mytologie jednotná a naopak mytologie keltská má jen určité styčné body.

 

Pokud jde o způsob života a stratifikaci ve společenství, je antický člověk pokládán za bytost společenskou s vysoce vyvinutou úrovní socializace, človek keltský, Gal, Kelt za bytost téměř vyhraněně přírodní. Výchozí situace je u obou kultur, tedy u kultury keltské a kultury antické stejná – lidé se snažili zachovat si život v souladu s přírodními silami a s přírodními zákony a využívat jich k vlastnímu prospěchu. V antické mytologii je patrné úplné zpredmětnění přírodních sil – představy o božstvech měly nejprve zoomorfní povahu, která se složitým procesem později vypracovala do podoby antropomorfní. Keltové také vytvářeli bohy podobné lidem, avšak pocátky techto tendencí lze sledovat až v galořímském období. U posvátných zvířat byla jejich úloha nadále zachovávána. Keltové uctívali také samotnou Přírodu; za posvátné považovali některé stromy a květiny pro magické vlastnosti, které v nich spatřovali.

 

Hérojská mytologie - mytologie starých řeků, tedy řecká hrdinská mytologie

Za antickou alternativu vedlejších kultů můžeme být pokládána hérojská, tedy řecká mytologie. V herojských, tedy hrdinných příbezích v mytologii řecké, Řekové zdůrazňují lidskou stránku počínání hrdinů na úkor jejich mytologické božské podstaty, tedy  té, která symbolizuje Přírodu. Antická mytologie tudíž ctí bohy a polobohy, naproti tomu keltská mytologie vyznává bohy a Přírodu, odkud pramení hluboká víra v mysticismus a magii. Z rozdílných hodnot pak nejspíš pramení despekt antické společnosti ke Keltům a jiným národům, kterými jako barbary pohrdala a ostře kritizovala jejich zvyky, zejména pak lidské oběti. S pocity hluboké sounáležitosti s Přírodou, konkrétně jejím vegetačním cyklem, souvisí matriarchální tradice v keltské kultuře a keltské mytologii.

 

Keltská mytologie - mytologie starých Keltů a historie vzniku keltské mytologie

Plodnost Matky Přírody byla ztotožňována s plodností ženy, matky, což vysvětluje relativně důležité postavení ženy v keltské společnosti na rozdíl od společnosti antické. S těmito tradicemi je úzce spjat „kult transfunkcionální mateřské bohyně (Matka Země) a kult rituální - cyklické znovuvýstavby světa“ - Keltové používali vlastní kalendářní systém, který byl založen na cyklickém chápání bytí, na cyklickém řádu existence všeho živého. Keltský kalendář je tedy keltským kalendářem cyklickým, podobně jako kalendář aztécký či kalendář mayský. Proto také Keltové věrili v metapsychózu, kdežto Řekové v odchod zesnulého do Hádova podsvětí. Zatímco skladba antického Pantheonu je v antické mytologii jasně čitelná, v keltském panteonu je situace o poznání obtížnější. Orientace je v keltské mytologii je obtížná rovněž proto, že mnohá keltská božstva vystupují pod jiným jménem kraj od kraje popřípadě se od sebe zčásti liší, neboť přejímají kompetence ostatních bohů.

 

Nejdůležitější božstva v keltské mytologii, tedy v mytologii starých Keltů

Po prihlédnutí k římským nápisům v Galii lze v systému keltské mytologie vyzdvihnout predevším trojici TaranisTeutatesEsus. Vládnoucí triáda je pravděpodobně pozůstatek původních představ keltského etnika jako součásti indoevropské civilizace, neboť je obdobná trojici jak v hinduismu tak i v křesťanství. Naproti tomu antickému panteonu vládl jediný bůh Zeus; Řekové ve své řecké mytologii rozlišovali bohy olympské, kteří byli uctíváni celou společností, a regionální – např. bohové jednotlivých skal, jejichž kult byl vyznáván pouze v určitých oblastech. Paralelu místních, regionálních bohů můžeme nalézt i u keltských kmenů, avšak není zcela jasně čitelné, zda jde opravdu o odlišná božstva, či o rozmanité mutace původních božstev s nově přisouzenými vlastnostmi.

Průměr: 2.7 (3 votes)
Jak často čtete horoskopy ?:

style="display:block"
data-ad-client="ca-pub-6557227008945158"
data-ad-slot="2144181454"
data-ad-format="link">